LEECH - Sapperlot
Švýcarská deska představuje postrock jako syntezátorový taneční žánr s velkou mírou epiky a filmovosti. Oceňuju tu hlavně snahu uchopit žánr trochu neotřelým způsobem a pokusit se z něj vymačkat nějaké dosud neviděné tvary.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ztvrdlý pařát sněhu napsal do firnu letopočet 1994 a bergenská trojice vikingských synků osedlala znovu hrdý drakar a potřetí vyrazila na své dobyvačné toulky světem. Toho roku stihli Kjellson a spol. vytáhnout pod praporem „Vikingligr Veldi“, ale ten skutečný nápor počkal až na první poryv krutého Mrazu. Devět mocných hymnů bylo odhodlaným krokem ENSLAVED na dráhu, po které neotřesitelně a s neuvěřitelnou lehkostí kráčí dodnes, aniž by se zaprodali nebo natočili slabé album. Zatímco se celá severská BM scéna propadla pod zdrcující náruč ledu a dílem se proměnila v bandu poklonkujících epigonů a neumětelů, dílem emigrovala vstříc jiným obzorům, vikingská šlechta ENSLAVED věrna zůstává a svým nedostižným způsobem jako poslední válečník stojí na vydobytých baštách... A ne a ne prohrát.
Forget all laws, all order and peace
Chaos is everything; no time or place
Now when all light and life ends,
When the wind now is killing,
The chain has broken...
Ačkoli „Frost“ nebyl prvním krokem na dlouhé pouti, rozhodně patří k těm nejoslavovanějším. Bez diskuse se vrchol epického viking blacku datuje do období, kdy SATYRICON z plných plic opěvovali matičku Sever a Zotročení stvořili „Frost“ a pozdější „Eld“. Snaha ENSLAVED vnést do black metalu kompoziční řád, vybočit (podobně jako EMPEROR) z roviny ideové podřízenosti a v rámci daných prostředků přijít s jedinečným a originálním výrazivem nabyla pevného tvaru. Pokud na předchozích nahrávkách nese tahle snaha patrný cejch technických omezení a nedostatků, na „Frost“ dostává pevný tvar, který o dva roky později vyleští do křišťálového lesku „Eld“.
The Age of Wolves
Hunger and despair
Mother Earth
Expect your death
„Frost“ je zvukem časů budoucích a minulých. Když po Ivarově intru, které se mihotá jako polární záře, poprvé spustí dvojzápřah kytar, slyšíme vše, co proslavilo černý sever. Mrazivý zvuk (jak lépe vypsat ostří bergenského Grieghallenu, které řeže do tváře jako mráz v norských horách?) šestistrunných kladiv, doprovázený typickým duněním Trymových kotlů a velmi výraznou basovou linkou Gruttla Kjellsona. „Frost“ má vše, co v budoucích letech ENSLAVED rozvíjejí. Typické blackové party, které svojí syrovostí, přímostí a propracovaností nenacházejí mezi epigony konkurenta. Hymnické pasáže s hlubokým Gruttlovým zpěvem, čerpající z norského folklóru. Vsuvky ze severských tradicionálů. Heavy metalově dynamickou spolupráci rytmiky a kytar. Propracované epické kompozice, které jen málokdy sklouznou do stereotypu, neboť se stále pokoušejí strhnout posluchače změnami tempa i nálad. Typicky dlouhé písně ENSLAVED zvládají s lehkostí a samozřejmostí, propojí akustický part s blackovým náklepem tak hravě, jako mráz kreslí své záhadné obrazce na okenní tabulky. Nelze ale zapomínat ani na krátký a úderný hymnus, oslavující s vroucím nadšením jeho veličenstvo Wotana – znám jen málo tak mocných songů, kterým není zapotřebí wagnerovský chór a další blbinky, aby nabral mohutný a válcující patos. A atmosféra zimy a mytologického kvasu přichází sama, nevolána velkohubými refrény či patetickými gesty, pouze lehce dozvukována obrazotvornými a tradicí poučenými texty. Děvět magických písní dostáváme, od slavných synů Bolthornových...
Nine magic songs I got
From the famous son of
Boltorn, Bestlas father
And a drink I got
Of precious mead
Poured by Odrere
ENSLAVED pro mne společně s EMPEROR a starými SATYRICON představují to nejpodstatnější ze severské BM scény. Všechny ostatní kapely jsou na vedlejší koleji. Prostě proto, že alba jako „Frost“, „Eld“, „Nemesis Divina“ a “In The Nightside Eclipse“ představují cosi nadčasového a čistého, co celou ideu severského black metalu vystihuje mnohem věrnější než všechny velkohubé proklamace, prasečí hlavy a oškliví pánové, kterým žehná sám strýček Satan.... Zima, mráz, tradice, hrdost. Věčný zpěv synů severu.
Zima, mráz, tradice, hrdost. Věčný zpěv synů severu.
Gruttle Kjellson
- basa, vokály
Ivar Bjornson
- klávesy, kytara
Trym Torson
- bicí
1. Intro: Frost
2. Loke
3. Fenris
4. Svarte Vidder
5. Yggdrasil
6. Jotunblod
7. Gylfaginning
8. Wotan
9. Isöders Dronning
Heimdal (2023)
Utgard (2020)
E (2017)
In Times (2015)
RIITIIR (2012)
Axioma Ethica Odini (2010)
Vertebrae (2008)
Ruun (2006)
Isa (2004)
Below the Lights (2003)
Monumension (2001)
Mardraum: Beyond the Within (2000)
Blodhemn (1998)
Eld (1997)
Frost (1994)
Vikingligr Veldi (1994)
Hordanes Land (EP) (1993)
Datum vydání: Čtvrtek, 4. srpna 1994
Vydavatel: Osmose Productions
Stopáž: 50:16
Produkce: Pytten + Enslaved Studio: Grieghallen, Bergen (NOR)
vikingligr veldi je z jejich starší éry nejlepší, frost mě popravdě tak moc nebral...
Švýcarská deska představuje postrock jako syntezátorový taneční žánr s velkou mírou epiky a filmovosti. Oceňuju tu hlavně snahu uchopit žánr trochu neotřelým způsobem a pokusit se z něj vymačkat nějaké dosud neviděné tvary.
Futuristický black metal, tentokrát s hodně experimentálními vlivy, které připomínají jiné projekty principála Colina Marstona, hlavně BEHOLD THE ARCTOPUS a DYSRHYTHMIA. To ale nic nemění na tom, že KRALLICE jsou silně znepokojiví a atmosféričtí.
Důstojné rozloučení s producentem Stevem Albinim. Album, které musí přijít v ten správný čas. Ačkoliv je kompozičně klidnější a dá se říci že i více monotónní, tak se mi hodně líbí spojení pocitu naděje, smíření a melancholie, které z něho prýští.
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.